Historie nehvizdského Sokola

Historie TJ Sokol Nehvizdy 1907 - 1932

Předmluva autora stránek

Bratři a sestry, ctihodní sousedé, vážení přátelé

V řádcích, které přijdou níže a které Vám nyní za celou naší tělocvičnou jednotu předkládám k přečtení, je doslovný přepis almanachu „25 let práce sokolské 1907 – 1932 Sokol Nehvizdy“. Je to jeden z mála exemplářů, které vůbec existují a je tedy velice cenný. Byla by ale veliká škoda, kdyby tento klenot naší jednoty zůstal uschován někde v archívu a nebyla by možnost s ním seznámit širokou veřejnost, kterou zajímá historie nejen naší jednoty, ale i vlastně celé naší obce. Vždyť to byly právě zájmové spolky typu „sokolů“ a „orlů“, které v minulosti určovaly chod obcí a obrozovaly národní cítění za dob rakouské monarchie. Nejsem zdejší rodák a ani se neřadím ke starší generaci, ale musím na rovinu říci, že jsem se při přepisu těchto stránek plně ponořil do oné „černobílé“ doby, kdy „náš“ nehvizdský Sokol začínal, kdy se nehledělo na nějakou tu hodinu navíc v práci pro všechny, kdy zde byli nadšení náčelníci, cvičitelé a cvičenci, kdy se cvičilo po hospodských sálech a kdy tyto aktivity prohlubovaly v lidech soudržnost a vlastenectví. A musím také říct, že jsem hrdý, že mohu být již od svých šesti let, díky rodičům, kteří mne přihlásili, členem takového sdružení, jako je Sokol!

Nakonec doufám, že stejně jako mne, tak i Vás, níže uvedený přepis části historie místního Sokola, pohltí, vtáhne a hlavně ukáže, jak se začínalo na začátku dvacátého stolení.

                                                                                              Hynek Ondráček

25 LET PRÁCE SOKOLSKÉ 1907 – 1932

(doslovný přepis textu br. Františka Kroutila z roku 1933)

ÚVOD

Zažloutlý papír leží před námi. Jsou to první stanovy Tělocvičné jednoty „Sokol“ nehvizdy, datované 7. října 1907 s podpisy zakladatelů, průkopníků Tyršova učení v Nehvizdech.

Neubráníš se pohnutí a vzpomínkám. Co přeletělo času, bouří, krisí, starostí, jásotu, veselí, tesknoty a zase radosti, co vystřídalo se činovníků a i prostých bojovníků, jdoucích věrně za Mistrem!

Jdou duší dějiny jednoty, jež tak úzce souvisí se životem naší obce; vlna jejich stoupá a klesá s ruchem kulturním a životem národním, nezhasíná ani v soumraku největšího útisku a ponížení za války světové. Sokol rozlétá se v osvobozené vlasti k novému, svěžímu letu, aby plnil své poslání. Bez oddechu dál a výš – s vírou ve vlastní sílu!

Na prahu druhého čtvrtstoletí, s vděčností a úctou vzpomínáme práce našich předchůdců, čerpáme z ní sílu pro plnění úkolu sokolského v přítomnosti. A těm, kdož po nás nastoupí, zaznamenáváme a osvěžujeme vzpomínky na minulost.

Oslavy 25. výročí založení „Sokola“ v Nehvizdech právě na rok minulý. Jelikož přípravy na slet a oslavy Dra M. Tyrše plně zaměstnaly členstvo jednoty, byly oslavy odloženy na rok letošní.

VÝŇATEK Z KRONIKY TĚLOCVIČNÉ JEDNOTY „SOKOL“ V NEHVIZDECH

Bylo to roku 1907 po úspěšném V. sletu všesokolském, kdy vznikla v naší obci myšlenka založiti tělocvičnou jednotu „Sokol“. Prvními průkopníky byli bratři: Eduard Fara, Jaroslav Čibera a Josef Ryčl. Tito první nadšenci konali horlivé porady s místními občany Josefem Junkem, rolníkem, Boh. Haralíkem, říd. učitelem, a V. Pelcem, obchodníkem. Z těchto porad vyšlo rozhodnutí ustaviti tělocvičnou sokolskou jednotu a vykonati přípravné práce. První a ustavující valná hromada konala se již za necelé čtyři měsíce po sletu, dne 27. října 1907 v hostinci pana Fr. Petránka. Svolavatelem byl bratr Eduard Fara. Jako zástupce sokolské župy Barákovy byl přítomen bratr Šedivý z Karlína a okrskový náčelník Halman z Lysé nad Labem. Starostou zvolen bratr Josef Junek, místostarostou Boh. Haralík, jednatelem a náčelníkem Eduard Fara, pokladníkem Václav Pelc. Jednota byla přidělena ke IV. okrsku sokolské župy Barákovy v Lysé nad Labem. Sdružovala 67 členů.

Založení jednoty našlo radostnou odezvu mezi mládeží a do cvičení se přihlásilo dosti členů. Se cvičením mužů bylo hned započato. Cvičilo se „U Petránků“. Cvičení dorostu a žactva bylo zavedeno následujícího roku. Počátkem roku 1908 dostala jednota výpověď ze sálu a přestěhovala se do vedlejšího hostince „U Vydrů“. Tohoto roku zúčastnilo se členstvo jednoty prvého veřejného vystoupení. Cvičilo 5. Července na okrskovém cvičení v Kostelci nad Labem. Od této doby nebylo snad jediného sokolského podniku v okolí, jehož by se jednota alespoň deputací nezúčastnila.

Vedle cvičení pěstovalo se také divadlo, které zahájilo svoji činnost roku 1907 „Sylvestrovským večerem“ a přineslo jednotě úspěch mravní i hmotný. Z výtěžku zakoupeno potřebné nářadí. Roku 1908 uspořádala jednota první Husovu oslavu, která vzbudila pozornost všeho občanstva. Roku 1909 pořádán byl první ples jednoty a několik zábavných večerů. Z výtěžku bylo zakupovánu další tělocvičné nářadí. Cvičení navštěvovalo 10 bratří, kteří zúčastnili se veřejného cvičení v Satalicích, okrskového cvičení a závodů v Jirnech. Okresní hejtmanství zakázalo cvičení žactva.

V roce 1910 dostala jednota výpověď od Vydrů a stěhovala se do hostince „U hvězdy“. Členové cvičili na župním sletu v Libni. Okolní jednoty, Lysá nad Labem, Čelákovice, Jirny, Mochov a Horní Počernice, uspořádaly do naší jednoty výlet, spojený s tělocvičnou besedou a přednáškou bratra MUDra Fr. Tichého z Lysé nad Labem. Cvičení žactva bylo obnoveno a četně navštěvováno.

V roce 1911 založen byl ženský odbor. Jeho ustavení byla přítomna nynější náčelnice ČOS Marie Provazníková. Odbor vedl náčelník jednoty bratr Josef Ryčl. V tomto roce byl položen základ stavebního fondu jednoty. Členstvo cvičilo na okrskovém cvičení v Čelákovicích a na veřejném cvičení v Lysé nad Labem.

Roku 1912 bylo pořádáno u nás okrskové cvičení za účasti sokolských jednot z Lysé, Čelákovic, Mochova, Jiren a Nehvizd. 16. června zúčastnilo se 5 bratří vyřazovacích závodů sletových. Na VI. Sletu všesokolském cvičilo 5 bratří a navštívilo jej množství bratří a sester. V jednotě ustaven stavební odbor za vedení bratra V. Pelce a Jos. Ryčla. Jednota stala se přispívajícím členem Spolku pro postavení pomníku Mistra Jana Husa.

V roce 1913 bylo sehráno několik divadelních představení a veškerá práce byla věnována vnitřnímu upevnění a povznesení života v jednotě, která se octla ve velmi svízelné situaci a mnoho nechybělo k jejímu rozpuštění. Bratr Fr. Čibera a Boh. Manhart s úspěchem navštěvovali cvičitelský kurs.

Roku 1914 přičiněním někiloka jednotlivců povznesla se činnost jednoty. Cvičení navštěvovalo 13 bratrů, 6 dorostenců a 20 žáků. Cvičenci zúčastnili se okrskového cvičení v Mochově, župního sletu ve Vysočanech, domácího cvičení v Lysé, Milovicích. Činnost stavebního odboru byla zvýšena a vyjednávalo se o zakoupení stavebního místa na tělocvičnu. Na Husově oslavě přednášel bratr Dr. Augustin Šíp, nynější starosta sokolské župy plzeňské. Slibný vývoj a činnost jednoty překazila válka. Odchodem cvičícího členstva ochabl tělocvičný ruch a i ostatní život jednoty.

V roce 1915 bylo cvičeno jen do července. Cvičili 4 muži a 8 dorostenců. Nové a nové odvody brali nám ostatní bratry a tak odešli všichni. Nebylo vedoucích pro dorost a žactvo – tělocvična osiřela. Přičiněním sester udržoval se život v jednotě aspoň na poli divadelním. Od firmy Böhm v Praze bylo zakoupeno jeviště, na němž bylo hráno drama F. X. Svobody „Směry života“. Výtěžek odveden Červenému kříži. V letech 1916, 1917, a 1918 nejevila jednota žádné činnosti. Nářadí bylo uschováno a jmění jednoty ukryto bratrem Boh. Haralíkem ve zdejší Kampeličce na jméno Václav Polák. Válka vyrvala z našich řad 9 bratrů a to: Františka Čiberu, Vendelína Ryčla, Antonína Ledeckého, Františka Blechu, Hynka Basaře, Františka Vacka, Františka Luňáka, Františka Vydru a Antonína Sysla. Čest budiž jejich památce!

Konečně po dlouhém trvání válka skončila vítězstvím dohody a naším osamostatněním. Dne 3. Listopadu 1918 konána slavnostní schůze. Ihned bylo započato se cvičením. Znovu byl najat sál „U Vydrů“. Cvičily všechny složky jednoty pod vedením náčelníka bratra Josefa Ryčla a sestry Boh. Šettnerové. Do řad sokolských hlásili se noví členové a tak v roce 1919 čítá jednota 77 členů. Zřízen byl odbor vzdělávací a odbor zábavní. Jednota založila pobočku v Horoušanech. Při vpádu Maďarů na Slovensko přihlašuje se na výzvu ČOS 15 bratrů k dobrovolné vojenské službě a odcházejí pod vedením náčelníka jednoty dne 10. Června 1919, aby nastoupili službu u 2. Sokolského praporu. Jsou to bratři: Josef Ryčl, Ant. Kolman, Václav Čibera, Václav Černý, Jan Ryčl, Josef Klučina, Zdeněk Bureš, Josef Svatoš, Boh. Manhart, Boh. Haralík, Václav Ledecký, Jaroslav Boček, Frant. Pečenka, Jan Vališ a Alois Houžvička. V říjnu bylo uspořádáno domácí veřejné cvičení. V měsíci dubnu byla zasazena na náměstí před statkem bratra A. Manžela „Lípa svobody“.

Roku 1920 zúčastnila se jednota župního sletu v Hloubětíně. Cvičilo 7 bratrů, 3 sestry, 10 dorostenců, 11 žáků a 13 žákyň. Na VII. sletu cvičilo 7 bratrů, 5 sester, 10 dorostenců, 11 žáků a 13 žákyň.

V roce 1921 pořádány byly u nás okrskové závody, spojené s domácím cvičením. V závodě umístilo se družstvo jednoty na 4. místě a v jednotlivcích br. Boh. Haralík na 3. místě. Na nátlak vlivů, sokolům nepříznivých, dostala jednota výpověď ze sálu „U Vydrů“ a zůstala zde bez spolkové místnosti. Nářadí bylo uloženo u bratra J. Čibery, který propůjčil ke cvičení dvůr.

Valná hromada roku 1922 usnáší se na návrh stavebního odboru na postavení vlastní tělocvičny. Činnost v tomto roce nebyla žádná. Nebylo cvičební místnosti a členstvo bylo zaměstnáno stavbou sokolovny. Jednota měla vlastní jmění 15 000,- Kč. Dary členstva a příznivců činily 168 000,- Kč. Vedle peněžitých darů dostala jednota od ochotných a obětavých členů množství stavebního materiálu. Členstvo jednoty neúmorně pracovalo mnoho dní na stavbě a úpravě okolí sokolovny. Sokolovna byla postavena celkovým nákladem 320 000,- Kč.

Roku 1923 byla sokolovna slavnostně otevřena. Při této slavnosti pořádáno bylo okrskové cvičení ČOS a sokolská župa Barákova byla při slavnosti zastoupena bratrem Drem J. Kusým. Za jednotu mluvil bratr Václav Černý.

V roce 1924 a 1925 bylo veškeré úsilí věnováno činnosti vnitřní.

Roku 1926 připravovala se jednota na VII. Slet všesokolský. Cvičenci cvičili na župním sletu v Karlíně a na okrskovém cvičení v Čelákovicích. Na VIII. Sletu cvičilo 6 bratrů, 7 dorostenců, 6 žáků a 6 žákyň.

V roce 1927 uspořádán „Sportovní den“ za účasti všech složek jednoty. V tomto roce cvičilo se na župním sletu žactva v Čelákovicích a na okrskovém cvičení v Mochově.

Roku 1928 oslaveno 10. výročí státní samostatnosti. Pořádán „Tělocvičný den“ a 2 tělocvičné besedy. Cvičenci zúčastnili se okrskového cvičení ve Vykáni a župního výletu na Mělník.

V roce 1929 cvičili cvičenci na okrskovém cvičení v Horoušanech a při zájezdu ČOS v Plzni.

Roku 1930 stala se jednota členem Spolku pro postavení pomníku obětem světové války v naší obci. K jeho postavení přispěla hmotně i mravně. Bylo uspořádáno domácí veřejné cvičení, tělocvičná beseda. Cvičenci zúčastnili se okrskového cvičení v Jirnech u příležitosti oslav 25. Výročí tamní jednoty.

V roce1931 uspořádána byla tělocvičná beseda a konány přípravy k Tyršovým oslavám a k IX. Sletu. Cvičenci byli účastni rozestavného běhu.

Roku 1932 zúčastnila se jednota okrskového cvičení v Šestajovicích, župního sletu v Satalicích a IX. Sletu všesokolského v Praze. Na sletu cvičilo 11 bratří, 1 sestra, 6 dorostenců, 14 žáků a 14 žákyň. Několika podniky bylo vzpomenuto 100. výročí narozenin zakladatele sokolstva Dra Miloslava Tyrše. Uspořádána žákovská besídka a tělocvičná beseda.

S činností tělocvičnou udržována byla vždy činnost kulturní a zábavní, o níž pečoval zábavní a vzdělávací odbor. Činnost kulturní dosáhla v roce 1929 celkem 93 vzdělávacích podniků a jednota byla v tomto směru mezi 83 jednotami v župě sdruženými na 14. místě.

Zábavní odbor za dobu svého trvání uspořádal veliké množství divadelních a zábavních večerů. V počátcích hrávalo se na jevišti, vypůjčeném z Horoušan, později vlastním. Ve 25tém roce trvání jednoty zřízeno bylo nové jeviště nákladem 13 000,- Kč. Naši ochotnici sehráli množství her literárně hodnotných. V přírodě byly sehrány divadelní hry: Duše lípy od Haise-Týneckého a Otčím od Veselého-Rožďalovského.  Předsedy zábavního odboru byli bratři: Josef Junek, Václav Čibera, Alois Novotný, Jan Ryčl a Boh. Vojtíšek. Nejdéle jako předsedové působili bratři Jan Ryčl a Václav Čibera. Režiséry byli bratři: František Ryčl a od roku 1920 Jaroslav Mazura. O zábavu nejmenších stará se loutkářský odbor, který zakoupil r. 1931 loutkové divadlo. Hraje se v zimních měsících. Knihy ze sokolské knihovny byly darovány obecní knihovně.

Ve 26. roce svého trvání sdružuje naše jednota 77 mužů, 25 žen – celkem 102 členy. Dále 6 dorostenců, 7 dorostenek, 32 žáky a 40 žákyň.

Zde tabulka hlavních funkcionářů sokolské jednoty v Nehvizdech od doby jejího založení (do roku 1932 – pozn. přepisovatele)

Členové stavebního odboru v roce 1922 – 1923: Jos. Kolenský, jako předseda, Jos. Vojtíšek, Lad. Srb,  Jos. Brožík, Jar. Čibera, Jos. Vrkoslav. Poradci odboru byli: Ant. Manžel a G. Klinger.

Tím končíme stručný výpis z naší kroniky. Život byl daleko bohatší. Není možno jej zachytit na několika stránkách. Byl aje to život mnoha desítek, snad set bratří a sester, oddaných krásným myšlenkám našich zakladatelů Tyrše a Fügnera. Mnozí nedožili se našeho jubilea – 25 let výročí trvání jednoty. – K jejich rovům zalétají naše vzpomínky a vděk za vše, co pro naši jednotu vykonali. Vzpomínáme i těch, kteří odešli za svým povoláním na jiné působiště. Děkujeme jim a rádi na ně vzpomínáme.

Našemu občanstvu, jež s námi žije a je svědkem naší práce a snah, děkujeme za pochopení a podporu. Voláme k němu i ke všem lidem dobré vůle slovy našeho zakladatele Dra M. Tyrše: „Zdravíme Vás znovu a zveme Vás opět k práci společné, jaré a vážné zároveň, k práci, zasvěcené vlastnímu otužení a zušlechtění, k práci, zasvěcené vlasti a národu.“

                                                                                                              N a z d a r !